Kdo je kdo v agenturním zaměstnání

Agentura práce

je fyzická nebo právnická osoba, která má povolení k příslušnému zprostředkování zaměstnání. Povolení se poskytuje Generálním ředitelstvím Úřadu práce na základě žádosti. Agentury práce musí splnit řadu podmínek – vedle jiného věk 18 let, bezúhonnost (absence trestného činu proti majetku), svéprávnost, odbornou způsobilost. Podmínky musí splňovat buď fyzická osoba, která sama o provozování agenturního zaměstnání žádá, případně jiná osoba, která tyto podmínky garantuje za právnickou osobu.

Zaměstnavatel

Zaměřme se nyní na uživatele agenturního zaměstnávání, tedy zaměstnavatele. Primárně si uživatelé musí ověřit, zda se vůbec jedná o agenturu práce, neboť dnes je velkým problémem množství „pseudo“ agentur práce, které tyto služby nabízejí. Jedná se přitom o obcházení zákona, ke kterému nejčastěji dochází na základě smluv o dílo. Je vhodné ověřit si existenci agentury práce klidně online, seznam vede Úřad práce a je k dohledání na integrovaném portálu Ministerstva práce a sociálních věcí. Agenturní zaměstnávání je specifický třístranný vztah mezi agenturou práce, uživatelem a zaměstnancem. Mezi agenturou práce a zaměstnancem je primárně pracovně-právní vztah, ať už na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti. Mezi agenturou práce a uživatelem je vztah jakýsi hybridní. Ačkoli jsou některé věci upraveny přímo v zákoníku práce, zbytek se řídí občanským zákoníkem. Vztah je proto spíše než pracovněprávním vztahem obchodněprávním, resp. nyní občanskoprávním. Mezi zaměstnancem a uživatelem je vztah spíše jen faktický, žádné smlouvy se, až na některé výjimky, neuzavírají.

Zaměstnanci

Zaměstnanci agentury práce, kteří by měli být dočasně přidělováni k uživatelům, jsou zaměstnanci, kteří mají jiné pracovní smlouvy než kmenoví zaměstnanci agentury práce. Pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti obsahují dvě speciální ustanovení, a to závazek ze strany agentury práce zajistit dočasně výkon práce pro uživatele a ze strany zaměstnance pak tuto činnost na základě pokynu pro uživatele konat. Pokud bychom tato dvě ustanovení ve smlouvách neměli, pak by vlastně agentura práce nemohla dočasně přidělovat zaměstnance, resp. zaměstnanec by nebyl povinen práci pro uživatele konat.

Pracovní poměr

Agentury dále řeší, zda mají pracovní smlouvy na dobu určitou či neurčitou, často bývají vymezeny na dobu určitou po dobu dočasného přidělení. Agentura práce pak dává zaměstnanci písemný pokyn, tj. vydává jednostranný dokument, ze kterého se teprve zaměstnanec může dozvědět, pro koho a za jakých podmínek bude konat práci, od kdy nastupuje apod. Se zaměstnancem tak mohu uzavřít takovou pracovní smlouvu, na základě které daný zaměstnanec vlastně ani nebude vědět, kde bude nakonec pracovat.

Pokyn dočasného přidělení

Obsah písemného pokynu je výslovně upraven v § 309 zákoníku práce. Zaměstnanci se sděluje, kam nastoupí, k jakému uživateli, kde přímo bude pracovat, na jakou dobu, je mu určen vedoucí zaměstnanec, který mu bude přidělovat úkoly a kontrolovat jeho práci, jsou stanoveny podmínky jednostranného prohlášení o ukončení přidělení mezi agenturou a uživatelem, informace o srovnatelných pracovních a mzdových podmínkách. Posledně jmenované musí být vyřešeno nejen v pokynu, ale i ve vztahu mezi agenturou práce a uživatelem, neboť jednou ze základních zásad agenturního zaměstnávání je, že jak agentura práce, tak uživatel musí pro zaměstnance zajistit srovnatelné pracovní a mzdové podmínky. To znamená podmínky, jaké by zaměstnanec u daného uživatele měl, kdyby u něj pracoval. Zákoník práce zakazuje dočasně přidělovat zaměstnance na dobu delší než 12 měsíců, pokud o to zaměstnanec sám nepožádá. Proto jsou generální souhlasy zaměstnanců pro agentury práce dávány předem.