Pokud jde o srovnatelné podmínky, vychází se ze směrnice o agenturním zaměstnávání, podle které základní podmínky zaměstnanců musí být přinejmenším stejné, jako ty, které by se vztahovaly na kmenové zaměstnance uživatele. Povinnost zajistit je má jak agentura, tak uživatel. Zaměstnanec ale může jít pouze proti agentuře práce, proto je pro agentury práce vhodné upravit si jednoznačnou povinnost ze strany uživatele sdělit pravdivé informace ohledně srovnatelných podmínek a jakékoli změny, a to proto, aby případně bylo jasné, na čí straně leží chyba. Srovnatelné pracovní podmínky nejsou nikde specifikovány. Věnuje se jim zčásti pouze citovaná analýza o agenturním zaměstnávání. Pokud jde o mzdové složky, jedná se prakticky o všechny složky, včetně odměn, bonusů a příplatků. Pokud jde o srovnatelné pracovní podmínky, jde zejména o výměru dovolené, nadstandardní překážky v práci (například sick days), cestovní náhrady. Srovnatelnými pracovními podmínkami už ale nejsou pracovní podmínky v širším slova smyslu, tedy nadstandardní benefity nebo benefity neupravené v pracovněprávních předpisech.